rok 2012
Martin Black: „Cow – Horse Confidence“
Martin Black: „Cow – Horse Confidence“
Úryvek z nové knihy M. Blacka „Cow – Horse Confidence“. V kapitole „Metody tréninku“ rozebírá známý horseman dva různé přístupy k trénování koně.
Existují dva základní přístupy k tréninku koní: Opakovací metoda a metoda rozvíjení cítění.
S opakovací metodou jako byste mačkali při tréninku stále stejné tlačítko, dokud kůň nesplní určitý úkol. Odměnou je pro něj povolení.
S metodou rozvoje cítění naopak pomáháte koni získat sebedůvěru. Motivací je tlak a uvolňování. Umožňujete tím koni dělat rozhodnutí, učit se a pochopit věc, kterou dělá.
Valná většina lidí trénuje koně opakovací metodou a to jednoduše proto, že tato je snazší pro člověka. Učení je ryze mechanické a neumožňuje koni pochopit proč určitou věc dělá. Metoda se tak stává spíše vojenským drilem a jezdec diktátorem.
Kůň se naučí pouze to, že na určitou pobídku se od něj očekává určitý manévr.
Je to metoda komunikace s koněm typu: „Stiskni tlačítko“. Bohužel i jezdce dost omezuje, protože je tu najednou příliš mnoho knoflíků k mačkání.
V případě, že trénujete deset různých manévrů s koněm, totiž potřebujete hned deset takových tlačítek.
A úplně matoucí a frustrující pro koně je fakt, že velmi těžko pochopí, co se vlastně kterým knoflíkem spouští.
Kůň se snaží splnit, co se po něm žádá, tápe a klopýtá při nácviku typu „pokus – omyl“ a těžko hledá správnou odpověď.
Teď vás určitě napadla otázka: „Takže opakovací metodu už nemáme vůbec používat?“
Odpověď zní: „Ano, ale teprve až kůň pochopí, co se od něj chce.“
Při opakovací metodě dojdete jednou do bodu, kdy budete vysílat opakovaně ke svému koni signály a vaším problémem bude, jak dát koni vědět, že se při tomto neustálém opakování vydal správnou cestou. Čím více se totiž kůň blíží k cíli, tím lépe by se měl cítit. Mohu to také přirovnat k teplým kamnům v chladném dni.
Samozřejmě existují některé věci, které se svými koňmi opakujeme pořád dokola. Ale určitě bychom se měli zaměřit spíše na budování koňského vědomí, než na pouhé dokončení určitého manévru. Vědomí, že věc dělá správně by měl kůň získávat už ve chvíli, kdy se mu začíná dařit. Ne až potom nebo při opakování.
Neexistuje pro koně nic důležitějšího, zvláště ve chvíli kdy se vydal tou správnou cestou, než naše cítění, jak v pravé chvíli posílit koňské vědomí, že věc dělá správně. Jinak náš kůň bude stále tápat.
Jestliže kůň při učení reaguje nesprávným způsobem, měl by cítit nepohodlí. Naopak při správném postupu najde pohodlí. Tak se pro něj i do budoucna stanou věci, které nechceme aby dělal, těžšími.
Chci od svého koně, aby sám rozhodl, co je dobře a co špatně. Jestliže se rozhodne pro to špatné, vytvořím pro něj nepohodlí a on si sám vybere správnou cestu, na které se ucítí dobře.
Výsledkem této tréninkové metody je to, že kůň sám chce věci dělat dobře.
Chci, aby kůň chápal i to, co následuje. Rozhodně nechci, aby kůň nabyl dojmu: „Nevím, proč tu věc dělám, ale když ji neudělám, budu mít ostruhu v žebrech.“
To by koni příliš prostoru k uvědomění nedalo.
"A" Test
Tento jednoduchý test dávám často svým studentům.
Na začátku řeknu: „Chci, abyste mne opravdu pozorně poslouchali a dělali přesně, co vám řeknu. Napište na papír ,A´.“
Všichni studenti hned napíší písmeno „A“ na papír. Někteří napíší malé „a“, jiní velké „A“, ale bez rozdílu všichni jsou si jisti, že to udělali správně.
Užívaje pak úplně stejného tónu i intonace opakuji: „Chci, abyste mne opravdu pozorně poslouchali a dělali přesně, co vám řeknu. Napište na papír ,A´.“
Teď studenti, kteří předtím napsali malé „a“ napíší obyčejně velké, nebo zkusí psací verzi.
Poté znovu opakuji úplně stejným tónem a intonací: „Chci, abyste mne opravdu pozorně poslouchali a dělali přesně, co vám řeknu. Napište na papír ,A´.“
Studenti na mne nerozhodně koukají a pomalu ztrácejí svoji jistotu.
A já znovu, úplně stejně opakuji: „Chci, abyste mne opravdu pozorně poslouchali a dělali přesně, co vám řeknu. Napište na papír ,A´.“
Někteří studenti se znovu pokoušejí napsat jinou verzi písmene a doufají, že naleznou správnou odpověď, jiní mlčky položí pero na papír.
Opakuji dále tu samou instrukci a trvá to obvykle jen pár minut, kdy první jedinec, zmatený a frustrovaný přestane spolupracovat. Na všech je očividně znát nejistota a zmatenost.
Používám rád tuto drobnou lekci, protože názorně ilustruje metodu tréninku s opakovaným mačkáním tlačítka. Kůň při ní také projde od fáze zmatenosti až po frustraci a brzy vzdá veškeré pokusy.
Dochází k tomu proto, že neexistuje podpora, která ho vede správným směrem. Kůň při takovém tréninku případně může dojít z bodu A do bodu B, ale během této správné cesty se mu nedostane jediného podpůrného ujištění od jezdce, že se cvičení zlepšuje.
Když opakujete stejnou instrukci stále dokola a útočíte přitom na inteligenci studentů, používáte úplně stejnou metodu, jako jezdec, který přikládá stále ostruhu na stejné místo na koni nebo přejde na udidlo, které mu umožní použít větší sílu.
Hlavním problémem je právě komunikace. Pořád zkoušíme komunikovat s koněm tím naším lidským způsobem, a tak s ním komunikujeme jako predátoři. Kůň ale bohužel myslí mozkem kořisti. Je to naprosto stejné, jako když budete mluvit pouze anglicky na někoho, kdo mluví pouze francouzsky. Takového člověka můžu padesátkrát požádat anglicky o stejnou věc a ačkoliv já budu svému požadavku výborně rozumět, on to nepochopí ani po padesáté. Jakmile ale užiji gestikulace, řeči těla, osoba mluvící jinak začne přijímat informace.
To je naprosto to samé, jako výcvik koně. Kůň nemůže udělat pořádně to, co do něj chcete, dokud vám neporozumí.
Zapamatujte si to a vzpomeňte si na to pokaždé, až budete vyžadovat od koně „A Test“.
Podle časopisu Western Horseman VOL. 75/NO. 8 August 2010 volně přeložila Romana Beránková
Knihu v angličtině si můžete objednat na stránkách zde:Martin Black