rok 2009
USA Kalifornie 2009
USA 2009
23.4.2009 Odlet do Kalifornie
Ráno 7.35 odlétáme z pražské Ruzyně s našimi nejlepšími kamarády do Kalifornie. Na obří letadlo Boeing 747 Jumbo přesedáme v Paříži a přes Grónsko letíme do San Franciska. Po 12 hodinách letu přistáváme v San Francisku, sice se zdálo, že do moře, ale nakonec se pod námi ta přistávací dráha přece jen objevila. V Kalifornii je čas o devět hodin pozpátku než v Česku. Hodiny na věži ukazují teprve půl jedné po poledni.
Po příletu a po výslechu u imigračního důstojníka odjíždíme taxíkama z letiště převzít obytný automobil, který se nám na dlouho stane naším zázemím a domovem. V Americe je všechno velké, takže i obytný auto máme velké jako autobus. Zázemí je to dokonalé, protože má všechno co potřebujeme. Včetně generátoru na elektřinu, který pohání naše notebooky a všechny ty elektronické serepetičky, které už velmi nutně potřebujeme k životu. Večer zapíjíme americkým vínkem šťastné přistání po dlouhém letu.
Kalifornie z výšky, před přistáním.
24.4. 2009 CALIFORNIOS - RED BLUFF-první den
Přemisťujeme se 250 km směrem k pohoří Siera NEVADA do městečka RED BLUFF na obrovský ranč kde je nejvýznamnější setkání horsemanů celé Ameriky s názvem CALIFORNIOS. Od pěti hodin bylo slavnostní zahájení. Teda tolik kovbojů na jednom místě jsme ještě neviděli....Byl mezi nimi i Buck Branaman, náš známý z kurzu z Francie. Zdravil se s námi. Večer prochzíme stánky s koňskými pomůckami pro kovboje. Naše banda docela dobře zapadá mezi ty stovky cowboys a cowgirls. Naše ženy jsou krásně kovbojsky oblečené a vynikají mezi ostatními, některé Američanky jsou totiž obzvláště "veliké". Večer padáme únavou, zřejmě na nás doléhá ten časový rozdíl. Malá poznámka na večer...američané ví kde je Česko, hodně lidí se nás ptá odkud jsme, když slyší náš jazyk, který neznají. Po vysvětlení, je až s podivem kolik lidí českou republiku zná a ví, že se u nás vaří pivo a máme Prahu..Docela milé na druhý straně zeměkoule ne?
25.4. 2009 CALIFORNIOS - RED BLUFF -druhý den
Ráno vstáváme už v půl šestý za zvuku bučení krav. Kovbojové už nahánějí krávy v naší blízkosti. Karavan máme zaparkovaný na ranči přímo u haly kde se bude od devíti soutěžit. Pomálu se tu začínají sjíždět diváci, všichni mají obrovské pick upy a klobouky. Ranč je takové naše velké "JZD" akorát větší, hezčí a jsou tu i příjemnější lidé. U nás v "JZD" není nikdo příjemný, pořád jsou tam na všechny naštvaný a dávají to taky patřičně najevo....
Naše výprava v hotelu.
26.4. 2009 CALIFORNIOS - RED BLUFF -třetí den
Po rozbřesku sledujeme práci kovbojů, kteří nahánějí telata do ohrad. Úchvatná podívaná. Kovbojové ovládají své koně naprosto dokonale. V devět hodin začíná pravá kovbojská mše. Pak už jsou telata nahnána do ohrady a začíná soutěž . Dopoledne probíhají soutěže v nahánění telat a oddělování telat od krav. Trojice kovbojů soutěží mezi sebou kdo bude rychlejší. Rozvážnost a dokonalá práce s lasem je jedinečná. Nejlepší byl tým Bucka Branamanna. Odpoledne se jede kovbojský reining. Na konci po vyhlášení výsledků se schyluje ke zlatému hřebu Californios. Diváci odcházejí od ohrady, ohrada je zalepena plachtou a kovbojové si mění lasa za pevnější... Do ohrady je vpuštěn dospělý býk...Zvíře o hmotnosti asi 1000kg je na první pokus chyceno za hlavu do lasa, kůň zabere a býk se staví na odpor, druhý kovboj býka chytne do lasa za zadní nohy a býk je povalen na bok, třetí kovboj k býkovi zaklekne a naznačuje jak by jej očkoval a pak mu převáže lasa. Býk je uvolněn a odchází ke zdi. Kovbojové se vymění a je vpuštěn další ohromný býk. Ten je zkušenější a podaří se mu několikrát sundat z hlavy laso a zaútočit na koně. Je to jeden z největších zážitků toho dne. Rozuřený tunový býk útočí na koně o poloviční váze, s kovbojem na hřbetě. Kůň se otáčí hbitě k býkovi zadníma nohama a býka ztrestá dobře mířeným kopem.Býk je omráčen a odběhne pryč. Večer jsou všichni spokojeni jak se jim podařilo zvítězit nad ohromným zvířetem.
Šli jsme ještě pozdravit Bucka a předat mu suvenýry z Čech. Dal jsem mu plzeňský Prazdroj a čepici, byl tak potěšen, že se vrhl obejmout Romanu, až jí shodil klobouk. Pak nám slíbil, že přijede do Čech.
27.4.2009 Klinika - Martina Blacka - první den
Přemístili jsme se k městečku Cottonwood na ranch Creek Equestrian Center. Zde je velká hala a budeme tady čtyři dny na koňské klinice (škole) Martina Blacka. Fakt stojí za to prohlédnout si jeho stránky.
Martin Black je pokračovatelem už páté generace horsemanů. Rančerské začátky rodiny Blacků se tradují od roku 1800. Od roku 1865 žije rodina Blacků nepřetržitě v Idaho. Znalosti Martina Blacka nás velmi překvapily.
Martin Black má po svých předcích dar dobře pracovat s koňmi. Říká, že je třeba pořádně identifikovat problém a hledat příčinu, když se podaří odstranit příčinu, problém sám odejde. Proto při práci s koněm hledá příčinu. Dále říká, že koně mají neuvěřitelné vzpomínky z jejich dávné minulosti, dobré i špatné. Jejich rozhodování je založeno na srovnávání vzpomínek s daným vjemem, to jim umožnilo přežít nenadálé události...Zajímavý chlapík.
První den byl seznamovací a oťukávací. Uvidíme zítra....
28.4.2009 Klinika - Martina Blacka- druhý den
Ráno nás probudila zima. Nad Kalifornií se přehnaly mraky, déšť a vítr. Klinika začala otázkami Martina Blacka, kdo má jaký problém se svým koněm. Jedna místní cowgirls se přihlásila a vysvětlovala svůj problém s valáškem. Dominantní kůň, který se nechce podvolovat tlaku, ale jde proti. Martin s koněm chvíli pracoval a pak se rozhodl koníka položit na zem. Kůň se bránil, nechtěl se podvolit ani ustoupit, stavěl se na zadní, pot se z něj řinul, byl vyděšený i agresivní zároveň, několikrát chtěl Martina převálcovat, jednou se rozběhl i proti mě, měl jsem co dělat utéci.... Po nějaké době se Martinovi podařilo koně položit a pomoci mu vyřešit jeho strach z lidí a okolí. Z valáška se stal úplně jiný kůň. Své největší bludy má zřejmě vyřešené do konce svého života. Martin Black je zkušený horsemann.Večer jsme pozvali Mrtina Blacka s jeho ženou k nám do karavanu na večeři. Jsou to příjemní lidé, na kterých je znát, že život jim nedal nic zadarmo. Dlouho do noci jsme diskutovali o práci na ranči. Martin Black nás pozval na ranč do Oregonu, abychom na vlastní kůži okusili práci pravého rančera...Je to pro nás velká výzva.
29.4. 2009 Klinika - Martina Blacka- třetí den
Couvání do kopce. Martin Black neúnavně vysvětloval všem jezdcům jak koně přimět vycouvat do kopce. Celé dopoledne bylo zaměřené na tento cvik. Martin Black poodkryl pár cviků jak nejlépe zvládnout tento náročný úkol.Odpoledne už přišli na řadu telata. Nejdříve udržení telete u stěny kruhové ohrady a pak zahánění telete do výběhu.
30.4. 2009 Klinika - Martina Blacka- čtvrtý den
Celé stádo telat bylo nahnáno do haly a jezdci se učili vybranné tele oddělovat od stáda. Martin nám předvedl jak se tato běžná rančerská činnost provádí. Byl to velký zážitek. Tele běželo vedle Martinova koně, jako by byly svázáni.Martin tele oddělil od stáda během chvíle. Ostatním jezdcům tato činnost zabrala delší dobu. Někteří koně pracovali jak o život, stejně se jim to nepodařilo.
Večer jsme se přesunuli přes pohoří Siera Nevada k městečku Alturas. V noci jsme našli velké jezero vysoko v horách asi 2000 metrů nad mořem. Kolem půlnoci jsme u jezera zaparkovali náš obytný automobil a ještě jsme do dvou koukali na DVD Martina Blacka o lasování. Na základě znalostí Václava Bořánka, který nás seznámil s tím, že se u jezera nachází chřestýši jsme se báli vystrčit z karavanu i nohu....Žádný nás naštěstí nekousl i když jsme se dost snažili...
1.5.2009 Klinika - Richarda Caldwella - první den
V 9.00 ráno začíná další klinika na ranči u
10 km od městečka Alturas. Richard je pokračovatelem jezdeckého stylu vaquero a nositel mnoha vítězství v ranch ropingu. Viděli jsme jej na Californios a byl to zážitek. Ranč má na krásném místě s výhledem do daleké krajiny kopců pohoří Siera Nevada . Několik koní, stádo dobytka a velká jízdárna. Vše účelně a mile upravené. Jeho žena Nancy nás hezky přivítala a pozvala dnes na večeři. Náš obytný vůz jsme zaparkovali u jejich stodoly tak, abychom z okna viděli tu krásnou scenérii kopců a pastvin. Takový výhled jsme ještě neměli.
2.5. 2009Klinika - Richarda Caldwella - druhý den
Dopoledne Richard učil jezdce zastavovat, couvat a otočky na místě, jako přípravu pro spin... Charizmatický Richard Caldvell se věnoval každému jezdci a radil jak nejlépe ovládat svého koně. Po obědě byla teorie a diskuze nad uzděním ve stylu vaquero. Odpoledne nás šestiletý vnuk Richarda Caldvella učil lasovat. Teda, jak ten klučina háže lasem,to jsme zírali. Během pár chvil nám předvedl několik způsobů hodů na tele. Opět naše ego zacouvalo hodně zpátky, protože šestiletý kluk lasuje líp než my všichni dohromady. Je třeba se učit i od dětí.
Lasovali jsme až do večera až nás z toho ruce zabolely. Večer nám kalifornské vínečko zvedlo náladu .
3.5. 2009 Klinika - Richarda Caldwella - třetí den
Zase stádo telat a práce s oddělováním telete od maminky a udržení telete na dlouhé straně ohrady. Lasování a pohyb koně podél telete. Mnoho informací a velké poznatky, co všechno je třeba přenechat koňovi, protože je chytřejší než my. Večer zase hodně povídání u vínka.
4.5. 2009 Klinika - Richarda Caldwella - čtvrtý den
Richard Caldvell se celý den věnoval jen nám. Postupy a povídání o vaquero stylu nás zasáhly.
10.5. 2009 Odlet z Kalifornie
Poslední dny v Kalifornii jsme se trochu toulali a hodně přemýšleli co jsme se vlastně všechno naučili. Máme v sobě hodně zážitků, které se nedají jen tak popsat. Žili jsme osmnáct dní v jednom karavanu s prima lidmi, kteří jsou nastaveni na stejnou notu jako my.
Bylo nám s Vámi dobře přátelé.
Po návratu do Čech jsme si uvědomili jaký je velký rozdíl mezi myšlením Čechů a Američanů. Američané jsou usměvavý příjemní lidé, kteří se ochotně zajímají o cizince a mají ke každému vstřícný vztah. Vždy jsou ochotni pomoci a vždy s úsměvem popřejí krásný den. Většina Američanů ani zdaleka nežije tak jako Češi. Nemají velké byty, ani domy. Žijí třeba v karavanu a jsou spokojení a přejí si navzájem úspěch.
Po návratu jsme se jen letmo podívali na věčně naštvané naše sousedy. Sousedka, ta co na nás píše stále udání, která vypadala dříve jako pěkná ženská je dnes zapšklá stará ohyzda. Nenávidí koně a má se sebou velké problémy. Náš český svět s tím americkým se nedá srovnat.
Ameriko - příští rok nashledanou