Žijte jako kovbojové

"Nejjasnější obraz prázdného života je muž z předměstí, který každý všední den ráno vstává ve stejnou hodinu, jede stejnou cestou do práce do města, plní stejný úkol v kanceláři, obědy na stejném místě, nechává každý den stejné spropitné pro servírku, každý večer přijede domů stejnou cetou, má 2,3 dětí, pěstuje malou zahrádku, každé léto tráví dvoutýdenní dovolenou na někde u moře, kterou si neužívá, každé Vánoce a Velikonoce chodí do kostela a rok co rok se pohybuje rutinní mechanickou existencí, až konečně odchází do důchodu v pětašedesáti a velmi brzy poté zemře na srdeční selhání, pravděpodobně způsobené potlačovaným nepřátelstvím... "

To my, kovbojové od koní nikdy nezažijeme rutinu. Na ranči je to každý den jiné. U koní je to pokaždé jiné. Kovbojové mají velmi různordou práci. Brzo vstávají, jdou krmit, pak ošetřovat koně, opravovat ohrady, starat se o pastviny.Každý den je jiný a moc krásný. Život kovboje je poslání. Posláním je myšleno to, že kovboj většinou žije v souladu s přírodou. Má rád svěřená zvířata, miluje přírodu a umí v ní číst. Ví jaké bude počasí a co bude zrovna dělat. Musí umět zalasovat telátko, chytit do lasa prchajícího koně a dostat jej tak do ohrady, musí se snažit chránit přírodu a nebojovat s ní, ale být jí parťákem. Kovboj ví, že boj je vždy špatný a že je lepší spolupráce. Proto se kovbojové loučí tak, že si říkají, že se brzo uvidí. Kovbojové si vzájemně pomáhají.

Mějte krásné dny.

O pastviny je potřeba se stále starat. Vláčet, vyhrabovat dosýt.

Zpět na Aktuálně   Zpět na kategorii