rok 2019
Kůň nikdy nemusí
Kůň nikdy nemusí, tuhle větu pronesl jeden náš trenér, když jsme pobývali v USA. Myslím, že to byl Martin Black, ale už si to přesně nepamatuju. Je pravdou, že spousta lidí ke koním přistupuje tak, že kůň prostě musí udělat co oni chtějí. Tvrdý přístup ke koni, jen koně utvrzuje, že s tím dvounohým tvorem, kterému nerozumí, prostě nechce být. Ideální stav při v tréninku s koněm je, že sice kůň nikdy nemusí, ale chce vyhovět člověku.
V poslední době se bohužel čím dál více setkáváme s koňmi, kteří s člověkem prostě být nechtějí. Nerespektují člověka, nejradši by člověka vyhnali ze svého prostoru a utekli někam daleko. Nenechají se na pastvině chytit a od člověka prchají.
Tohle chování zavinil člověk s velikým egem, bez citu ke koni. Kůň je prostě kůň a nemá a nikdy mít nebude lidské vlastnosti. Nerozumí člověku, když se člověk chová jako člověk. Žádný kůň neocení to, že jej někdo ošmatlává na hlavě, dává mu krmení z ruky, nenechá jej v klidu nažrat. Z koně se pak stává nervózní zvíře, které neví kde přesně má být v hierarchii vůči člověku. Rozumí tomu, když se pohybuje ve stádě koní a koně jej upozorńují už na dálku v jaké pozici vůči nim je. Není to však pozice otroka, ale pozice na škále od jedničky, to je ten šéf, nebo šéfová až po třeba desítku, když je koní ve stádě deset, jako u nás. Kůň se pak v takovém stádě cítí v bezpečí a vyhledává přítomnost ostatních koní. Tohle musí člověk pochopit, aby pocit bezpečí koni poskytl stejný, nebo ještě větší, než má kůň ve stádě ostatních koní. To je základní kámen přístupu ke koni.
První pravidlo pro práci s koněm je vyvolat v koni pocit bezpečí s člověkem.
Shorty na jízdárně
Když přijedu na pastvinu, přesně vím, kdo je šéf, ta jednička a kdo je ta desítka.Šéf má nejlepší pozici v přístřešku, žere nejlepší trávu a jde první žrát z kyblíku. Desítka je ten poslední kůň a taky jde poslední ke žrádlu. Občas se ta hierarchie mění, ale je to jen dočasné. Koně to mají většinou mezi sebou rychle vyřešené a ví přesně na jakém stupni jsou. To s člověkem většinou právě vyřešené nemají. Člověk se vůči koni chce chovat jako jednička, ale většinou se chová jako idiot. Kůň pak člověku nerozumí a bere na sebe odpovědnost za sebe i toho člověka a vezme s člověkem většinou čáru domů, do stáje, kde má další kámoše, kteří mu rozumí. Nebo v horším případě chce kůň člověka převálcovat, když je ještě člověk na zemi, třeba při práci v kruhovce. Koně jsou přesní. Dokáží rozeznat drobné odchylky v chování lidí. Neznatelné náznaky pozice našeho těla kůň vyhodnotí a podle své zkušennosti a instinktů pak jedná. Většinou je to pro člověka jednání v rozporu s tím co člověk chce. Proto je třeba dávat pozor na své myšlenky a na své chování.
Druhé pravidlo při práci s koněm je přesné načasování.
Mohl bych zde popisovat naše zkušennosti s výcvikem koní. Záměrně nepíši, s výcvikem problémových koní, protože podle našich zkušenností se většinou nejedná o problémové koně, ale o koně vystrašené, které nemají dobré zkušennosti s lidmi.
Třetí pravidlo při práci s koněm je být vůči koni čitelný.
Příště se rozepíšeme blíže o jednotlivých pravidlech.
Mějte krásné dny.
Kateřina a Josef
RANCH 79