Revoluce zvaná HORSEMANSHIP

Revoluce zvaná  HORSEMANSHIP

Po šest dlouhých tisíciletí využívá člověk koně pro ježdění. Po celou tu dlouhou dobu komunikují lidé s koňmi především prostřednictvím bolesti.

Biče, ostruhy i udidla mohou sloužit pouze jako velice jemná pomůcka pro signalizaci povelů koni. Místo toho byly tyto pomůcky používány jako bolestivé donucovací prostředky. Jednoduše proto, že člověk to nedokázal jinak.

V průběhu historie se naštěstí tu a tam vyskytly osobnosti, opravdoví horsemani, kteří měli v krvi přirozenou komunikaci s koňmi, empatii, porozumění i víru v koně, vlastnosti, kterými koně ovládali za pomoci velice jemných metod.

Jejich umění bylo často považováno za tajemnou, čarovnou moc. Mnozí z takto talentovaných přísně tajili tyto své metody a často si je brali s sebou do hrobu.

Několik z nich si vyvolilo učedníky a jim svěřili  tajemství svých znalostí. Velice zřídka byly metody horsemanshipu zaznamenány do knih.

Už před dvěma a půl tisíci let napsal Řek Xenophon „Umění horsemanshipu“, ve kterém žádá jezdce o efektivnější metody při současném užití jemnějších udidel, lehčí ruky a pozitivního přístupu ke snaze koně vyhovět.

Co je ale na Xenophonově díle nejdůležitější, že jako jeden z prvních vyzdvihl jednu z hlavních zásad horsemanshipu a to učení koně bez neustálého a okamžitého opakování pobídek.

Během 19. století se někteří horsemani – zaříkávači koní- proslavili svým uměním po celém světě. Byli to například Denton Offutt, John Rarey, O.S.Pratt, Dennis Magner, Silas Sample a Jesse Berry.

V roce 1906 dosáhli koně a muly ve Spojených státech  počtu 26 milionů, o půl století později klesl tento počet o deset procent, tedy přibližně o dva a půl milionu.  Značná část této koňské populace byla využívána na rančích pro práci s dobytkem.

Právě hlavně rančerům a farmářům byly určeny rady dalších velkých učitelů horsemanshipu, bratrů Toma a Billa Dorrancových a Tomova učedníka Raye Hunta.

Tak povstala revoluce v přístupu ke koním. Historicky velký okamžik nastal ve chvíli, kdy talentovaní horsemani začali spolupracovat s jezdci na rančích, pomocí nových metod a přístupu trénovali společně koně a  majitelé koní začali přijímat tyto metody za své.

Během Huntovy kariéry, kdy v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století cestoval po rančích a pořádal tady své kliniky horsemanshipu, se k němu přidali  další velmi talentovaní horsemani, kteří s ním trávili mnoho času na cestách po jeho klinikách a učili se jeho metodám.

Buck Brannaman, Craig Cameron, Peter Campbell, Marty Marten, Brian Neubert, Pat Parelli, Curt Pate, Joe Wolter, Martin Black a výčet dalších talentovaných – ti všichni časem začali předávat své znalosti získané od Raye  Hunta i prostřednictvím vlastních zkušeností na svých vlastních klinikách nejen ve Spojených Státech, ale po celém světě.

Horsemanship, nyní už velice medializovaný a popularizovaný, se stal známou, kovboji velice respektovanou filozofií a postupně i jednou z nejlepších světových jezdeckých  škol.

Z časopisu WESTERN  AND  HORSEMAN 

Ušlechtilí pohled, krásný výraz koně.

Zpět na Aktuálně   Zpět na kategorii